Souboj titánů: Lítost vs. Soucit

Publikováno

Doba čtení: cca 8 minut (+ 1x poslech)


Občas potkávám lidi, kteří nevnímají rozdíl mezi soucitem a lítostí. Jako by to pro ně byla dvě různá označení pro totéž. Na jednu stranu to samozřejmě chápu, samotnou mě dřív nenapadlo se nad tím vůbec zamýšlet. Na druhou stranu ale vnímám tohle téma jako velmi důležité a hodné uvedení na pravou míru. Lítost byla totiž velmi dlouho prezentována jako ctnost, jako ušlechtilý projev dobrého, kajícného člověka. Jako polehčující okolnost hříšníka. A kdo by nechtěl být dobrý člověk, že? Kdo by chtěl propadnout peklu? Církev si to moc dobře nastavila, jen co je pravda! 😉 Když se nám někdo omlouvá a nevyjádří u toho svou hlubokou lítost, nebereme jeho omluvu vážně. Lítost je ale velmi nízká emoce, kterou se udržujeme v utrpení a odevzdáváme tím svou vlastní sílu. Lítost nepomáhá ani tomu, kdo ji vysílá, a už vůbec ne tomu, kdo ji přijímá…

Soucit je emoce, která otevírá srdce
Nelituju ničeho

Dřív jsem litovala spousty věcí, kterými jsem někomu třeba ublížila… Ale nechtěla jsem si to přiznat. To by znamenalo, že jsem udělala chybu. Takže jsem v sobě lítostivé pocity potlačovala a hrála si na hrdinku. Zahrabala jsem se do takového množství aktivit a povinností, abych neměla čas se těm svým bolístkám věnovat, a ještě mi samozřejmě dělalo dobře se všude prezentovat jako nejvytíženější člověk planety, co nemá čas na spánek a jídlo, natož na nějaký volný čas, partnera či dokonce děti, a ještě to dělá skoro zadarmo a nikdo ho pořádně neocení. No chudinka já. Taaak se obětuji pro to své poslání… Lítostivé pohledy a komentáře mi samozřejmě dělaly dobře, utvrzovaly mě v tom, že jsem chudáček. Pro ostatní jsem ale moc pochopení neměla – když já zvládám tohle, tak na co Ty si můžeš stěžovat? Naoko jsem si však svou sílu vzít nenechala, takto jsem v podstatě ubližovala jen sama sobě. Kdyby mi někdo další udělal něco politováníhodného, nepřiznala bych to. Styděla bych se, že jsem to vůbec dopustila.

„Lítost tady není na místě
Místo pro ni není na příště
Ta ti nepomůže, je jak klíště
Měl by sis zamýst svý vlastní hřistě

Všechno tohle už je pryč
Já nelituju nič
Mohl jsem si za to sám
Platit znova, to už nehodlám“

Orion (Mike Trafik – Nelituju ničeho)

To už je naštěstí hodně dávno! 🙂 Postupem času jsem se dopracovala k pár místečkům hluboko uvnitř mě, kde se schovávala moje vnitřní oběť. Ta malá holčička, co ji tatínek nechtěl a ten nevlastní ji neměl rád… No teď už to samozřejmě vidím úplně jinak, ale tehdy to bylo real! Přestala jsem se vinit za činy a rozhodnutí, které už nezměním a za které jsem dnes naopak vděčná. Nelituji sebe, lidi v těžkých životních situacích, oběti násilných činů, týraná zvířata, opuštěné děti, drancovanou přírodu, nevyužité příležitosti ani své „přešlapy“. A ne, neznamená to, že jsem necita! 😀 Naopak. Vnímám tu bolest, nepopírám a nezmenšuji prožívané utrpení, ale nenechám se do něj vtáhnout. Znamená to, že mám stanovené hranice, víru ve všesmírný řád a vím, že lítost fakt nikomu a ničemu neprospěje. Nahradila jsem ji soucitem. Spoustu věcí jsem pochopila, odpustila a s láskou dopřála soucit oběma tátům, té malé holčičce i její dospělé verzi, která to prostě dřív pochopit nedokázala. ♡ Jak říká ve výše citovaném tracku 518: „Nelituju ničeho – na konci jsem čistej jak Bůh!“

Rozdíl

A jaký že je tedy rozdíl mezi těmito dvěma emocemi? Jak poznat, co vlastně prožívám? Je to vlastně docela jednoduché, stačí sledovat svou vlastní reakci při pohledu na pohnuté osudy všemožných obětí ve zprávách či kdekoliv jinde. Jak se u toho cítím? Bezmocně a naštvaně? Nebo smířeně…? 😉

Lítost je taková zástěrka pro pocit viny. Stav, kdy nechceme převzít zodpovědnost za to, co se děje, za své činy, rozhodnutí a minulost, protože bychom se utrápili výčitkami. Odmítáme přijmout život takový, jaký je. Člověk se pak potřebuje opakovaně utvrzovat v této své pravdě spoluprožíváním utrpení ostatních a soustředí se na všechny možné špatnosti a nespravedlnosti světa. To mu dává pocit, že opravdu za nic nemůže, že svět je prostě zlý a nekontrolovatelný. Vibračně si tak přitahuje další zhrzené případy a v důsledku probuzeného spasitelského syndromu se snaží léčit zranění všech okolo, čímž ale pouze přisypává sůl do vlastní rány. Tu však nemá čas řešit, musí přece zachraňovat ostatní… Lítost je emoce na úrovni strachu, brání uzavření celé situace a tíží nás na mysli i na těle, které nerozezná, jestli situaci prožíváme znovu doopravdy, nebo jen skrze prostředníka.

A pokud člověk lítost necítí, ale není schopen ani soucitu, bylo pro něj trauma nejspíš tak silné, že si ho raději zatlačil hluboko do podvědomí, aby tu bolest vůbec přežil… To ale neznamená, že zmizela. Ne nadarmo se říká, že ten, kdo není schopen soucitu, jej sám potřebuje nejvíc.

Soucit je naopak plné přijetí zodpovědnosti bez pocitu viny a přináší pochopení a úlevu. Je to emoce na úrovni lásky. Člověk, který soucítí, je vyrovnaný, respektuje vyšší spravedlnost a svou vědomou účastí poskytuje tichou podporu. Nesnaží se nikoho zachraňovat. Díky svému nadhledu může nasměřovat pozornost na pozitivní aspekty situace, aniž by zlehčoval prožívané utrpení.

LítostSoucit
Re-gret
Znovu-prožívání vlastního utrpení
Com-passion
„Vášnivá“ podpora
Škodí
Nízká vibrace
Prospívá
Vysoká léčivá vibrace
Nepřijetí
Odmítám život takový, jaký je
Přijetí
Přijímám život se vším všudy
Nepochopení
Svět je nespravedlivý, zlý a krutý
Pochopení
Vše se děje pro mé dobro
Nerovnováha
Cloumají se mnou emoce, výčitky
Rovnováha
Jsem emočně stabilní
Strach
Svým strachem živím bolest druhých
Láska
Účastně vnímám utrpení a bolest druhých
Vzdor
Popírání reality, pocit marnosti a křivdy
Pokora
Respekt vůči všesmírnému řádu
Účast
Osobně situaci prožívám
Odstup
Vidím situaci s nadhledem
Bolest
Topíme se a taháme se navzájem ke dnu
Úleva
Stojím na břehu a jsem pro druhé oporou
Útěk
Pácháním dobra se vyhýbám svým problémům
Řešení
Nabízím podporu a porozumění
Oběť
Za nic nemohu a sám nic nezmůžu
Zodpovědnost
Můj život je produktem mých rozhodnutí
Všesmír

Důležitým aspektem na cestě od lítosti k soucitu bylo pro mě pochopení a plné přijetí všesmírného řádu. Fakt, že se nic neděje bezdůvodně ani náhodně. Že se nikomu nemůže ve hmotě stát nic, co by se již nějakou dobu neodehrávalo v jeho nitru. Že z hlediska karmy si nikdo nezakusí nic, co by sám už někdy nezpůsobil. A že na své životní cestě neprožije nic, co by neměl v plánu prožít a co by ho nedovedlo přesně tam, kam má dojít. A že tato pravidla se nejenže nevylučují, ale dokonce se doplňují – a v tom je ta úžasná všesmírná dokonalost!

Takže (sebe)lítostí v podstatě vyjadřujeme nepokoru. Nesouhlas s plánem vlastní duše. Zpochybňujeme božský řád a pohrdáme dokonalostí univerza… Co když si do těla toho zbídačeného jatečního býka přišla vyzkoušet utrpení duše Adolfa Hitlera? A co když si duše zneužívané sousedky potřebuje sáhnout úplně na dno, aby tam našla svou sílu, a mohla pak díky své zkušenosti pomáhat stovkám dalších žen? Kdo jsem já, abych udělovala soudy, kdo si co zaslouží? Co já o tom vím? Ach, to naše ego… 🙂

A co teď s tím?

Hlavně – být k sobě opravdu upřímný a nechat to nejdřív chvíli uležet. Nejde o to přestat ze dne na den litovat, protože je to „špatně“. Za prvé to chce čas a za druhé se tím neřeší příčina našeho chování a důvod vzniku této emoce, ale jen se potlačí její příznaky. A co takové potlačené emoce dovedou napáchat za neplechu, nejen psychicky ale i na těle, to už asi všichni moc dobře víme.

Jde jen o to přestat si plést dojmy s pojmy a uvědomit si zásadní rozdíl mezi oběma emocemi a jejich dopad. Zamyslet se nad tím, proč lítost opakovaně prožívám nebo proč ji v sobě potlačuji (a v tomto případě si dovolit ji plně prožít). Začít vnímat, v jakých situacích ji cítím, co ji ve mě vyvolává, kde vznikla a jak můžu toto místo v sobě uzdravit. 😉 Postupně přijímat plnou zodpovědnost za svůj (a pouze svůj) život, upouštět od konceptu zásluh a viny a dávat si lásku a soucit. Změnou vnitřního nastavení se pak automaticky změní odraz v zrcadle… Ale o tom zase někdy příště! 😉

S láskou a úctou
P.


PS: Videjko je sice omezeno věkem, ale kromě pár explicitních slov a záběrů decentní nahoty, které se dnes bez omezení objevují naprosto běžně, v něm nic nevhodného nevidím. Klip má naopak podle mě opravdu povedenou až mystickou atmosféru! 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *