Nevidím cíl, jenom běžím dál – vstříc velikým změnám

Publikováno

Doba čtení: cca 6 minut (+ 1x poslech)


Změna… Ta jediná jistota, kterou na Zemi máme. Je tady. Zase. V posledních pár letech se z nás staly docela dobré známé. Navštěvuje mě celkem často. To už tak při transformaci bývá… Teď je ale něčím jiná. Důkladnější. Dává o sobě vědět už pěkných pár měsíců, ještě ale naplno neudeřila. Vnímám ji všude kolem, blíží se a houstne tak, že už je téměř hmatatelná, zatím ji nicméně vidím jen velmi rozmazaně. Cítím však, že tentokrát to bude opravdu velké…

Změna je přítomna v každém okamžiku

Loňské a letošní události jsou ostatně zlomové pro spoustu z nás, a to nám to světové dění teď navíc posiluje i nastupující rok s vibrací čísla 5 (2+0+2+1), které změny ještě podpoří. Jak konkrétně se dotkne mě osobně, to zatím netuším… Ale to mi snad poprvé v životě vůbec nevadí – naopak si to užívám, protože jsem se konečně naučila nechat věci plynout. Kráčet tmou dál, i když na konci tunelu nevidím ani náznak světla. Vím totiž, že tam je. A věřím, že mě k němu mé kroky bezpečně dovedou.

Náhoda? Nemyslím si!

A kromě toho všeho se mi letos sešlo zakončení tolika životních cyklů a zajímavých výročí, že i kdybych na náhody věřila, tak tohle už by mi bylo přinejmenším podezřelé! 🙂

1) Na konci léta uplynulo 13 let od okamžiku, kdy jsem se poprvé vydala do světa na zkušenou. Jaká dobrodružství mě za velkou louží čekají a co tímto na první pohled nevinným výletem odstartuji, to by mě tehdy ani v nejhorší noční můře nenapadlo. Ale o tom třeba někdy jindy, to je příběh na celou knihu… Každovzletně to byl do té doby jednoznačně největší zvrat v mém životě s celkem tvrdým dopadem na betonové dno, který jsem nakonec přežila, v rámci možností i ve zdraví – a dodnes jsem za něj všesmírně vděčná! A čím je zrovna 13. výročí zvláštní? No je to jedno z mých šťastných životních čísel!

2) Na podzim jsem překročila práh magického věku 33 let. Sama, v lese, v rámci posvátného rituálu hledání vize… Věděli jste, že sluneční a lunární cykly se společně protnou přesně jednou za 33 let? To znamená, že v tomto věku jsou zpět v ‚bodě nula‘ našeho narození a celý cyklus se rozjíždí znova. No, asi nebude žádnou náhodou, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých zrovna v třiatřiceti, že? #znovuzrozeni

3) Teď v zimě je to přesně 20, resp. 21 let od mého prvního setkání s cheerleadingem. Sportem, který tehdy nikdo za sport nepovažoval. Sportem, kterému jsem zcela propadla na minimálně dvě dekády – téměř dvě třetiny svého života. Kterému jsem dala vše, co jsem měla, a který mi toho tolik vracel. Spolu jsme rostli a navzájem se rozvíjeli. A co ta jednadvacítka? Tak ta je samozřejmě dalším z mých šťastných čísel…

4) Na jaře to bude 7 let od doby, kdy jsem si opět sáhla na své dosavadní osobní dno, fyzické, psychické i duševní – a tentokrát mnohem hloub, než poprvé. Kromě tvrdého betonu mě tam navíc čekal ještě ostnatý drát a s ním i veliký červený ukazováček, kejklající se mi výhrůžně před očima ze strany na stranu: „Tak tudy cesta nevede, madam, je třeba otočit kormidlo.“ Z těchto nížin jsem se pomalu začala sbírat až na podzim – tedy 7 let poté, co jsem se tam dolů podívala poprvé. Jop, sedmileté cykly, jak vidno, bývají v životě taky velmi výrazné, zejména podle některých východních nauk. A že je sedmička jedním z mých šťastných čísel, to už snad nemůže nikoho překvapit? 🙂

5) No a jak jsem začala, tak také skončím – v létě to bude krásných 13 let od početí mého jediného ‚dítěte‘. 13 let od zasetí semínka a.k.a. prvního tréninku, které o 9 měsíců později vyklíčilo v založení sportovního klubu. Dítě, s kterým jsme společně ušly obrovský kus cesty a z kterého se ve 13 letech stává chlapec. Čeká ho velká zkouška…

Tak to jsou prosím ve zkratce asi hlavní změny / milníky mého života – záchytné body, z kterých jsem postupně došplhala až sem. Do bodu, kterému by ani mé vlastní já ještě před dvěma, třemi lety nevěřilo. Možná by se té představě dokonce vysmálo! A přesto jsem tady, na své šamanské cestě, a všechny předchozí události by snad ani nemohly dávat větší smysl. Vše do sebe tak dokonale zapadá, až mě z toho běhá mráz po zádech… Ale to není pointa dnešního příspěvku.

První vlaštovka

A jaká že je vlastně pointa dnešního příspěvku a proč sem tohle všechno píšu? Protože psaní bylo vždy mou silnou stránkou a velkým koníčkem. Protože mnohým svým blízkým prý pomáhám už jen tím, že s nimi tuhle svou cestu sdílím. A protože sdílím ráda, pomáhá mi to tříbit vlastní myšlenky, jen jsem dosud nebyla připravena jít takto s kůží na trh… Inu změna je život! 🙂 Vysílám tímto první lednovou vlaštovku i do veřejného prostoru. Ať si jí tam najde ten, komu má pomoci.

Na závěr ještě cítím potřebu vyjádřit vděčnost a poděkování Všesmíru za tuto prazvláštní dobu. Ano, spoustu mi toho vzala. Odnesla si ale jen to, co už v mém životě dosloužilo, splnilo účel a bylo třeba to pustit dál a uvolnit místo pro nové. A toho jsem dostala opravdu hromadu – nespočet cenných lekcí, zásadních uvědomění a nových možností a v neposlední řadě také čas a prostor na vnitřní práci, který bych si za plného pracovního nasazení dobrovolně nevyčlenila. Dala mi jednoduše vše potřebné k tomu, abych v sobě našla odvahu konečně vystoupit z vlastního stínu a vykročit na svou cestu srdce! A jsem moc zvědavá, co dalšího má pro mě, i pro nás všechny, ještě nachystáno. Kam nás má vlastně jako lidstvo dovést… 🙂

Změna je život

Tak jako tak, jedno je jisté – změna už započala. Nelze se jí vyhnout. Můžeme se jí ještě nějakou dobu bránit, ale proč? Není jí lepší jít nakonec naproti a ušetřit si zbytečnou bolest, utrpení a beznaděj? Vážně to ještě potřebujeme…? Vždyť změna je kámoš, pomáhá nám růst! Je podstatou a hnací silou života, který jsme sem přišli žít!

„Život je jak kurýr, kterej stále nosí změny
Co se nedaj čekat, nikdo totiž neví, kdy má směny.
(A bohužel se nestává moc často, že by v tý práci nebyl
…)

Rest (Rest & DJ Fatte – Smířená)

No, jestli bohužel, nebo naopak bohudík, to už je na rozhodnutí každého z nás… Já si vybírám to druhé. Protože to stejně přijde, určité věci prostě ovlivnit nedokážeme. To, jaký vliv to na nás bude mít, ale máme plně ve svých rukou. Takže jak praví mé oblíbené rčení: „Pokud se Ti něco nelíbí, změň to. Pokud to změnit nemůžeš, změň svůj postoj.“ Howgh.

S láskou a úctou
P.


PS: Pokud se ale ze všech těch změn třeba někdy budete chtít hroutit, zkuste si dát tenhle klenot celý… Umí totiž v takových chvílích docela zázraky! 😉

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *