Já přijdu, až nastavěj zrcadlo… aneb Kdo že nám vlastně bere tu svobodu?

Publikováno

Doba čtení: cca 6 minut (+ 3x poslech)


No tak jo, když to téma teď tak frčí, tak si tedy taky přihodím jedno polínko… 🙂 Koronašílenství hýbe světem. Už téměř rok neslyšíme o ničem jiném – a to ani my „podivíni“, co nevlastníme TV, neposloucháme rádio a nečteme noviny… Jakoby vše ostatní přestalo existovat. S úctou a soucitem ke všem, kterých se tahle (či jakákoliv jiná) nemoc dotkla osobně, však drtivá většina zeměkoule prožívá tuto prazvláštní a bezprecedentní situaci v podstatě jen skrze omezení osobní svobody…

Jak nahoře, tak dole. Jak uvnitř, tak vně.
Zrcadlo, zrcadlo…

„Honzo, pojď, už to začne!

Už nastavovali zrcadlo? Já přijdu, až nastavěj zrcadlo.

Americký Čínský film virus Harpuna Korona, který vám teď nabízíme,

nastavuje nemilosrdně zrcadlo měšťácké společnosti,
v níž je dolar alfou a omegou života…“

(z filmu Vesničko má, středisková)

Jak přesné! 🙂 A vezmeme-li v potaz zákon přitažlivosti a princip zrcadlení (jak uvnitř, tak vně), pak tohle je tedy – kravičky prominou – zrcadlo jako kráva! No, Honzo, už to asi začalo! 😉 Celosvětová karanténa není vlastně ničím jiným, než mohutnou manifestací naší vnitřní, leč kolektivní nesvobody. Té, kterou si sami životem v „civilizované“ konzumní společnosti vytváříme a v které se díky zajetým systémům po staletí uměle udržujeme. Došli jsme ale na hranu snesitelnosti a změna je nevyhnutelná, Korča nám jen přišla dát (věřím že poslední) impuls.

Ruku na srdce, kolikrát jsme si všichni před prvními omezeními naříkali, jak je tohle životní tempo nesnesitelné? Jak nic nestíháme? Jak už potřebujeme restart? A jak si to teď nemůžeme dovolit? Ženy, kam až jsme to dopracovaly na své honbě za emancipací? Je přece nad slunce jasné, že něco podobného muselo přijít. Pokud se nějaký náš vnitřní „nesoulad“ hlásí o slovo a my ho neslyšíme nebo jej záměrně ignorujeme či potlačujeme, nezmizí. Naopak sílí. V čím dál kratších intervalech se vrací a dožaduje se naší pozornosti… A když ji nedostane, nezbývá mu než udeřit příště z větší blízky a s ještě větší vervou. No, a teď si tohle celé vynásobte několika miliardami – za všechny lidi, kteří toto den co den prožívají. To už je slušný energetický magnet, ne?

V téhle spirále nesvobody se točíme už staletí. Vesmír nám to trpělivě ukazuje znovu a znovu. Vždyť jen naše generace už měla tolik příležitostí… Nepochopili jsme to skrz „otrokářský“ politický, finanční, farmaceutický či církevní systém. Nepochopili jsme to po 11. září s nástupem teroristické éry ani při islamizaci Evropy. A nemusíme ani chodit tak daleko, stačí se podívat na novodobou historii naší krásné vlasti! Ne, klíče nám svobodu opravdu nevrátí – věřím, že už nám to začíná pomalu ale jistě docházet! 🙂 Proč nám však na té svobodě tolik záleží?

Svoboda

Absolutní „lidská svoboda“ je stejně jen iluze. Moje svoboda vždy končí tam, kde začíná ta Tvá, a vůbec – být plně svobodný ve hmotě snad ani nelze. Vždy budeme na něčem nebo na někom závislí. I kdybych se rozhodla žít v odloučení od společnosti a živit se pránou, stále bude mé fyzické tělo závislé minimálně na kyslíku (hmmm, pročpak asi tento virus napadá zrovna plíce?). A že jsem si s touto myšlenkou, právě kvůli snaze dopátrat se své prapůvodní závislosti a osvobodit se, před nějakou dobou vážně pohrávala…

Opravdová svoboda, tedy tak jak ji vnímám já, je vnitřní „stav“ harmonie. Stav, kdy je fyzický projev našeho bytí v naprostém souladu s naší duší a naše mysl, či chceš-li „ego“, jí nebrání ve svobodném projevu a ani ji za něj nesoudí. Je to naše přirozenost, proto po ní tak toužíme! A tohle nám korona, mimo jiné, ukazuje. Nic a nikdo zvenčí nám tuto svobodu nemůže dát ani vzít! To můžeme jen my sami. My si ji ale zatím mnohem více odpíráme, než bychom si jí dopřávali. Kdo z nás, tady „na západě“, je v každém okamžiku 100% autentický? Kdo z nás ví, kým vlastně doopravdy je a co je pro něj přirozené? Kdy jsme naposledy, kolektivně jako společnost, žili v naprostém souladu se svou přirozeností? A umíme si vůbec představit, jak by to asi vypadalo?

A proč máme neustále potřebu bojovat s větrnými mlýny? Proč tak rádi zachraňujeme svět, i když stejně víme, že to je zbytečné, místo abychom zachránili to jediné, co zachránit můžeme – sami sebe? Alibismus? Nevědomost? Nebo něco víc? Před čím vlastně utíkáme?

Adolescentní společnost

Jestli on ten P.E.S. nebude zakopaný ještě někde jinde. Ruku v ruce s vytouženou svobodou jde totiž vždy taky ještě zodpovědnost. Dva různé konce stejného klacku. A pro spoustu lidí je zodpovědnost za vlastní život takový strašák, že se raději obejdou i bez té svobody… Obětují sami sebe – stávají se z nich oběti, kterým se neustále něco děje, a oni to nedokážou změnit. Zaujetím pozice oběti se obracejí zády k vlastnímu světlu, ke své podstatě, a jediné, co pak všude kolem sebe vidí, je temnota. Jejich vlastní stín. Je to vlastně pohodlné. Za nic nemůžou, nikdo po nich nic nechce a hlavně – nemůžou tak nikoho zklamat… Zejména sami sebe. Ach jo.

Není divu, že nás přírodní národy mají za „adolescentní“ společnost, vlastně je to velmi trefné! 🙂 V dětství moc neřešíme, co si o nás kdo myslí, nemáme potřebu se přizpůsobovat trendům či standardům a jsme upřímní a sami sebou. Svobodní. Zlom přichází až s dospíváním a potřebou najít své místo ve společnosti. Přirozenost se stává nechtěnou a my se ji snažíme všemožně potlačitzamaskovat. Duše zažívá nesvobodu, aby se tak naučila, co „svoboda“ vlastně znamená a jak si nastavit hranice. I tahle fáze je pro náš vývoj velmi důležitá – nesmíme se v ní ale zaseknout. Což my právě velmi rádi děláme… Dospělosti totiž dosáhneme až v okamžiku převzetí zodpovědnosti za vlastní život, čímž si otevíráme cestu zpět ke své přirozenosti a vnitřní svobodě. Ano, takhle jednoduché to může být. Tak čeho se teda pořád bojíme? Hmm… Z vlastní zkušenosti bych to viděla asi nějak takto:

„Největší strach nemáme z toho, že jsme neschopní.
Největší strach máme z toho, že jsme nepřemožitelní.
Je to naše světlo, ne temnota, co nás děsí.

Když dovolíme našemu světlu zářit,
nevědomky tím dáváme možnost ostatním učinit totéž.
A když se zbavíme vlastního strachu,
zbavíme tím navždy strachu i ostatní.“


(z filmu Coach Carter)

Aneb – jedině záchranou sebe můžu zachránit svět… Miluju souvislosti! 🙂 A závěr? Easy. Až osvobodíme sebe ze zajetí vlastních iluzí a dovolíme si být plně tím, kým doopravdy jsme, až změníme tohle přežité a nefunkční paradigma a převezmeme plnou zodpovědnost za svou existenci, až pochopíme poselství, které každému z nás přinesla – pak bude i Korča moct v klidu do penze. 😉 A já věřím, že už jsme ready… So, let’s break free! ♡

PS: Ne, svět už nikdy nebude jako dřív. Takhle to díkybohu nefunguje! :))) Proč ale máme dojem, že změna musí být vždy k horšímu? A proč bychom se proboha měli chtít vrátit zrovna do stavu, který jsme tak zoufale potřebovali opustit, že jsme si vytvořili zastavení celého světa? Lidi, dávejme si majzla na to, co si přejeme… Ono by se nám to totiž taky mohlo splnit – ostatně, právě v jednom takovém „nechtěném“ přání žijeme! 😉

S láskou a úctou
P.


PPS: Originály z úryvků v textu a něco málo k tématu na odlehčení níže! 😉

2 komentáře

  1. Ahoj, moc děkuji za pěkné a duchaplne počtení. Článek se mnou souzní 😊 … mimochodem aktuálně přemýšlím nad letošní zimou bez ohledu na Covid. Tak brzký odchod paní Zimy, u mě, na Lipně, obzvláště souditelne (na sjezdovce sníh a kolem jezera cyklisté). Říkám si, ano dostali jsme, to co jsme si přáli … v únoru odletame do teplých krajin, protože se chceme už ohřát a v září odjizdíme na ledovce, protože už se nemůžeme dočkat ☺️

    1. Jee, děkuji za reakci! 🙂 A dívám se na to stejně, člověk je opravdu fascinující tvor! 😀 Na tohle téma už mám nachystané další zamyšlení… Přání totiž vychází zase z ega a z našeho přesvědčení, že s jeho splněním přijde i štěstí. Jenže to může přijít jedině skrz osvobození duše! Do toho se ale málokomu chce, viz téma související zodpovědnosti. A tak hledáme nové a nové návody, jak si správně přát, místo abychom hledali a léčili příčiny, proč si vůbec něco přát potřebujeme. Jako křečci v kolečku! 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *